rajce.net - místo pro vaše fotografie

Všechno jednou začíná, všechno jednou končí. A tak jsme se i my, expedičníci, po devíti prosluněných dnech plných zážitků dopracovali až k tomu záverečnému, desátému dni. Kdo by ale čekal strohý odjezd domů, je vedle. I na poslední den expedice českolipského gymnázia "Hejšovina 2008" jsme měli připravený bohatý program. Rašeliniště rejvíz jsme bophužel kvůli časové tísni nestihli, nicméně zlatorudné mlýny ve Zlatých horách jsme nemohli vynechat. Rýžování zlata i prohlídku mlýnů si všichni dosytosti užili, posléze jsme již nastoupili do busu a směřovali zpět směrem Česká Lípa. Po cestě ještě přišlo na klasické hlasování o nejlepší zážitky expedice v soutěži TOP 10 a museli jsme řešit poslední problém - opravdu dlouho a v křečích jsme museli čekat na čůrpauzu. Následoval už pouze příjezd ke gymnáziu a natočení posledních záběrů, dlouhé loučení s ostatními expedičníky a vítání s ustaranými rodiči.

Předposlední den expedice "Hejšovina 2008" byl opět zaměřen na vysokohorskou turistiku. Nejprve byly potěšeny duše všech technicky zaměřených, jelikož jako první nás čekala vskutku zajímavá exkurze do jediné přečerpávaci elektrárny v České republice - na Dlouhé Stráně. Kvůli stržené příjezdové cestě jsme se bohužel nedostali k horní nádrži, nicméně i tak si elektrárna vybojovala 10. místo v tradičním hodnocení zážitků ankety TOP TEN. Poté jsme se autobusem přehoupli až na Červenohorské sedlo, odkud jsme již po svých nabrali směr Praděd. Po několika strmých výstupech jsme se dostali až k horské chatě Švýcárna. Méně zdatní a unavení pak začali sestupovat zpět na hotel, většina si ovšem nemohla pokoření nejvyšší hory Moravy ujít. Po několika desítkách metrů jsme konečně stanuli na vrcholu Pradědu (1491 m. n. m.). Poté jsme se i my obrátili a vrátili se na hotel v Koutech nad Desnou. Jak probíhala poslední expediční noc, to si již můžete domyslet sami ;o)

Den D celké expedici přišel právě v sobotu. Po lanovém centru v Říčkách v Orlických horách přišel na řadu další adrenalinový sport a tím byl paintall. Měli jsme zamluvené hřiště na celý den. Proto se také posunul budíček a my se prospali o něco déle než obvykle. I tak jsme ale v dopoledních hodinách dorazili k hřišti. hrálo se na obdélnikové ploše ve stráni s umělými dřevěnými a nafukovacími překážkami. Po rozdělení do pěti týmů začal boj "každý s každým", nakonec se ještě odehrálo speciální utkání starších proti mladším. Barevných kulí se vystřílelo opravdu hodně, mnoho z nich vybarvilo na našich tělech jenen barevné skvrny, ale také pěkné modřiny. Až na pár výjimek byli všichni z paintballu nadšeni a odebrali jsme se zpět na hotel. Posunutý budíček způsobil větší aktivitu starších ročníků v noci, některé fotky z večerního řádění samozřejmě přinášíme v necenzurované kvalitě ;o)

Přišel na řadu další mezní den - den přejezdu. Opustili jsme mírumilovnou, zaoblenou krajinu Orlických hor a namířili si to do poněkud drsnějšího kraje - do oblasti Hrubého Jeseníku. Již dnes jsme měli na vlastní kůži pocítit ten rozdíl, a to výstupem na Králický Sněžník. Došlo ale k radikální změně počasí a vedra vystřídal déšť a chladno. Proto jsme se uchýlili k náhradnímu plánu a vydali se do města letohrad, kde jsme nejprve navštívili skutečně atraktivní muzeum řemesel v budově nazvané "Nový Dvůr" (bohužel bylo zakázáno fotit, proto zde žádné fotky z muzea nenajdete). Po rozchodu, se kterým každý naložil různě, jsme odcestovali k dalšímu zajímavému muzeu - "Muzeu ručního papíru". Ano, řeč je o Velkých Losinách. Poté již následovalo ubytování v Koutech nad Desnou na hotelu Dlouhé Stráně.

Nastal den, kdy část z nás vůbec nepoužila autobus. Cílem dnešního dne totiž byl vrchol Orlických hor - Velká Deštná ( 1115 m. n. m.). Ti zdatnější ji tedy začali zdolávat přímo od penzionu Verner, ti méně zdatní, možná trošku líní, se nechali vyvézt na Šerlich a postupovali od Masarykovy chaty opačným směrem. Čirou náhodou se obě skupiny střely přímo na vrcholu Velké Deštné. Nikdo nepohrdnul výhledu z chatrné dřevěné rozhledny a vydali jsme se dál. Po občerstvení na Masarykocě Chatě jsme to vzali přes Šerlichův mlýn zpět do Deštné, kde jsme dokoupili zásoby potravin. Odpoledne se neslo v duchu odpočinku před přejezdem. Mnoho lidí v parných teplotách ale využilo k osvěžení bazén, což se brzy zvrtlo v drsnou verzi vodního póla.

Po vyčerpání z lanového centra se nám všem krásně spalo, avšak i středa měla přinést nové zážitky a my jsme jsme opět vstávali do krásného dne. Náše túra započala na Broumovských stěnách, odkud byly krásné výhledy do okolní krajiny. Prohlédli jsme si kapli Panny Marie Sněžné, která má hvězdovitý půdorys. Poté následovala docela dlouhá procházka přes skalní scenérie až do vesničky, kde na nás čekal autobus, aby nás převezl do další skalisté krajiny. Vystoupili jsme ve městě Teplice nad Metují a opět jsme se po svých vydali do skalního města. Po chvíli ale došlo k rozdělení - jedna skupina šla klasickou trasu a druhá, včetně mě, šla zkusit ulovit další kešku. Nebylo to nic jednoduchého, ale zkušenosti našeho hlavního velitele nás nakonec dovedly k vítězství. Protože jsme ale měli hodně času, odbočili jsme z naplánované trasy a vyškrábali se zpět do skal, abychom o nádherné skalní útvary nepřišli. První skupina na nás musela poměrně dlouhou dobu čekat, nikomu to však zážitky nezkazilo.

Letošní expedice byla také částečně zaměřena na adrenalinové sporty a dnes přišel jeden z mezních dní. K ránu jsme odjeli do Říček v Orlických horách, kde se vyskytuje 385 metrů dlouhá trasa lanového centra. I když je tot centrum jedním z největších v republice, 47 expedičníků by naráz nepozřelo. Proto jsme se rozdělili na dvě skupiny a jedna z nich, ve které jsem byl i já, se vydala na měnší tůru po hřebenech Orlických hor. Po procházce na Komářím vrchu a odpočinku na Pěticestí nás lanovka zadarmo svezla zpět až k lanovému centru. Zde již první skupina dokončovala svůj adrenalinový zážitek a pomalu se chystala na geocaching. My jsme se konečně po krátké instruktáži na zemi vrhli mezi 34 překážek ve výšce 4 - 11 metrů nad zemí. Lana, lanovky, trámky i hrozivou kočičku nebo lenochoda jsme všichni zvládli v pořádku a plni dajmů jsme se odebrali zpět na penzion Verner. V této galerii také přináším první fotografie z našeho nočního života ;o)

I další den nám počasí přálo a my jsme opět mohli v pohodě překročit česko-polské hranice. Dnešním cílem bylo pohoří Góry Stolowe, které jsou součástí jednoho z polských národních parků. zavítali jsme na nejvyšší horu - Velkou Hejšovinu, díky které také letošní expedice dostala svůj název. Zdolali jsme pár stovek schodů a poté už si užívali výlet po jakési malé náhorní plošince. Mnoho skalních výjevů, které se zde vyskytovaly, se podobali některým zvířatům, a podle toho byly také pojmenovány. Následující rozchod někteří využili k odpočinku, jiní k návštěvě Jurského Parku. Lence se dokonce povedla malá fingovaná krádež, zlodějka jedna ;o) Odpoledne jsme vyplnili procházkou po polském lázeňském městě Kudowa Zdroj.

Hned první den jsme se v penzionu verner probouzeli do krásného letního počasí. Po vydatné snídani jsme se autobudem vydali Dobrošova, kde náš čekal další poznávací výlet s válečnou tematikou. Prvním z nich byl, po krátké prohlídce zdejšího muzea, kde většinu zaujala největší sbírka vojenských postaviček v České republice, expedičníci "prokutali" opět do podzemí. Přes dělostřeleckou tvrz "Zelený" jsme se dostali do rozsáhlých vojenských prostor, abychom po více jak hodinové prohlídce vystoupali po téměř 300 schodech na pevnost "Můstek". zde pak startovala první letošní nenaročná túra - prosluněným údolíčkem "Peklo" jsme se dostali až do Nového Města nad Metují. Zdejšího rozchodu využil každý jinak - někdo si užíval relax v zámeckých zahradách, já ale nezapomenu na moji a Jaroušovu cestu v pohorkách do supermarketu 2km tam a 2 zpátky. Nákup se ale vydařil a my se opět nasoukali do autobusu a přemístili se zpět do Deštné v Orlických horách do penzionu Verner.

Hned první den letošní expedice "HEJŠOVINA 2008", na kterou se vydalo 43 studentů z gymnázia v České Lípě v dobrovedu 4 profesorů, jsme navštívili několik turisticky atraktivních míst. Naším prvním místem byly Góry Sowie v Polsku, kde jsme ve vesničce Osówka probádali pár objektů opředených válečnou tematikou.